Příběh květináče Doppio

Autor: Lenka Novotna | Publikováno: 20. 6. 2014 01:18

Mládí vpřed. Ne, nejedná se o tendenční heslo, které by mělo burcovat a zatracovat starou designérskou generaci. Má ukázat, že aktuální designérské trendy zdaleka nejsou určovány jen desítkami let zkušeností, ale že mládí a zápal mají na scéně své místo, že se firmám vyplácejí, umějí jim prospět, posunout je dopředu a dokážou jim nabídnout docela nový prostor. Stejně, jako to dělá designer Lukáš Matěja v Plastii.

Jak vznikala Vaše práce pro Plastii? A jak bylo náročné prosadit se ve firmě, která na design a jeho rozvoj zpočátku příliš nedala?

Plastia vyhlásila soutěž o návrh obalu na květiny, což pro mě byla obrovská výzva. Nejsložitější je totiž navrhnout jednoduchý produkt, protože u takového návrhu není místo pro jakoukoli chybu. Dlouhé týdny jsem se snažil vymyslet nový květináč, jenže jsem vždycky dospěl k závěru, že ten úplně nejobyčejnější je ideální. Právě tehdy mi došlo, že design musí vycházet z podstaty výrobku. A nápad byl na světě. Udělal jsem květináč, který tvarem vycházel z tvaru lístků a poupat. Můj návrh lidi v Plastii zaujal, a tak jsme se sešli a zjistili, že květináč je sice pěkný, ale nevyrobitelný. A tehdy se ukázalo, že v Plastii umějí s designéry skvěle pracovat. Z nevýhody udělali výhodu, květináč rozdělili na dvě části a já doladil proporce a detaily. Výsledkem je květináč Doppio v podobě, ve které si ho může dnes každý koupit.

Vaší výhodou i nevýhodou je vaše mládí. Jakým způsobem Vás ovlivnila škola? A jakým způsobem se vůbec aktuálně učí design na školách? Má to reálný dopad v běžném pracovním životě?

Na Západočeské univerzitě, kde jsem s designem začínal, byla většina úkolů zaměřena velmi konkrétně, stejně jako tomu je v praxi. Zároveň jsme se velmi podrobně učili i o materiálech a jejich zpracování. Přestože jsem tehdy nechápal, k čemu mi bude dobrá znalost každého šroubku vstřikovací formy, dnes to považuji za jednu z nejužitečnějších věcí, co mi škola dala. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde studuji teď, je pak kladen mnohem větší důraz na práci s tvarem. Každá křivka má svůj význam a musí někde začínat a jinde končit. Přesto je rozdíl mezi školou a praxí obrovský. Zatímco ve škole má student obrovskou volnost ve výběru, pro koho a jakou technologií bude produkt vyrábět, v praxi je vše dané a designér je postaven před velmi specifická zadání, která musí respektovat. Nemůže si vymýšlet, pro koho výrobek dělá, jakou technologií a za jakou cenu. Na druhou stranu, pokud firma ví, jak s mladým designérem pracovat, tak není nikdo kreativnější a otevřenější novému než student.

Co Vás osobně k designu přivedlo? Spolupracoval jste i s jinými českými firmami a máte nějaké zkušenosti ze zahraničí?

Jako 15letý kluk jsem chtěl být programátorem, a tak jsem šel studovat technické lyceum. Tam jsem potkal jednu paní učitelku, která mě vzala na výstavu do (již zaniklého) Design Centra, a mně se otočil celý svět. Začal jsem se věnovat grafice a snít o průmyslovém designu. Pak jsem zkusil štěstí v přijímacích zkouškách a světe, div se, ono se to povedlo. A když se mi splnil tento sen, tak jsem uvěřil, že když se budu hodně snažit, splní se mi i další: koupit si výrobek s mým vlastním designem. Kromě spolupráce s Plastií jsem byl loni 3,5 měsíce na stáži v jedné čínské firmě, kde jsem navrhoval výrobky spojené s filtrací vody (od cestovní lahve až po nápojový automat). Kromě tamního přístupu k práci mě fascinovalo, jak odlišné je čínské chápání designu od našeho. Zatímco v Evropě je design založen na jednoduchosti a od lišnosti, čínské pojetí je spíš o připodobnění a detailech. Byla to pro mě obrovská zkušenost.

Pár snů jste si splnil. Jaké jsou další?

Pokračovat. Letos se vracím na pár měsíců opět pracovat do Číny. A doufám, že s Plastií najdeme cestu, jak dále spolupracovat. Mým snem je dostat do výroby další výrobky. Rád bych si v budoucnu založil studio, ve kterém bych produkty nejen navrhoval, ale i vytvářel vlastníma rukama.


Zapojte se do diskuze


Napište nám

[cf_contactform class="contact"]